Jestli věříte starému známému "sůl nad zlato", tak vás tento článek jistě potěší. Dnes bereme sůl jako něco samozřejmého a dokonce v posledních letech vystupuje sůl jako největší hrozba v souvislosti s naším zdravím. Ovšem v minulosti byla často sůl velmi důležitou obchodní komoditou, protože jí nebylo mnoho. V článku si vysvětlíme jaký je rozdíl mezí solí a sodíkem, k čemu sodík potřebujeme a jakými mechanismy tělo reguluje hladinu sodíku. Na konci poradíme, které soli dát přednost a proč.
Sůl a sodík? Není to totéž
Nemůžeme si zvolit, jestli budeme sůl přijímat nebo ne. Je pro naše tělo zkrátka nezbytná. Sodík hraje důležitou roli při regulaci tělesných tekutin a normální funkci nervů a svalů. V průběhu evoluce si lidské tělo vytvořilo řadu mechanismů, jak se s ním vypořádat v době nadbytku a nedostatku. A je potřeba říci, že se tělo lépe vypořádává s nadbytkem než příliš malým množstvím sodíku.
Sůl je minerál, kterým si osolíme pokrm, nicméně sodík je stopový prvek, který sůl obsahuje. 1 g soli obsahuje asi 383 mg sodíku. Doporučená denní dávka soli je maximálně 5 g, což obsahuje přibližně 2 g sodíku. Nicméně i u sodíku je potřeba říct, že obecná denní doporučení nejsou nikdy přesná, protože každý máme jiný životní rytmus a tedy i jiné potřeby sodíku. Jiné množství sodíku bude mít vytrvalostní sportovec a jiné osoba se sedavým zaměstnáním, která o sport nezavadí.
Co má na starost sodík?
- Reguluje množství tekutin v těle.
- Reguluje krevní tlak.
- Pomáhá udržovat rovnováhu PH a objem krve.
- Podporuje funkci nadledvin, které produkují desítky životně důležitých hormonů, včetně stresových a pohlavních hormonů.
- Podporuje funkce nervového systému.
- Podílí se na funkci svalů.
Sodík také reguluje touhu po soli samotné, protože ve chvíli, kdy máte chuť na slané potraviny, znamená to, že sodík chybí. I když tomu tak nemusí být vždy. Existují i okolnosti, kdy můžete mít chuť na slané potraviny, přestože máte sodíku dostatek.
A jak to všechno tělo dokáže uhlídat? Začneme v mozku. Tam jsou totiž umístěny neurony, které mají funkci takových malých senzorů. A abychom pochopili, jak tyto senzory hlídají hladinu sodíku, musíme si vysvětlit, co je to hematoencefalická bariéra. Mozek je opravdu privilegovaný orgán, do kterého se jen tak něco nedostane. Obzvlášť velké molekuly do mozku nemají vůbec přístup. A je to proto, že máme funkční hematoencefalickou bariéru, která velmi přísně hlídá, co do mozku pustí. Kromě malých molekul nebo látek, které jsou pro nás životně důležité, se do mozku nic nedostane. Nicméně neurony, které sídlí v oblasti mozku, kde mají za úkol sledovat rovnováhu sodíku (mají i jiné funkce), nemají tak přísně hlídanou bariéru okolo sebe. A jeden z nejdůležitějších neuronů se nazývá OVLT (Organum Vasculosum Lamina Terminalis). Jde o typy neuronů, které jsou umístěny blízko hematoencefalické bariéry, a protože v těchto místech je bariéra v podstatě neúplná, jsou tyto neurony perfektní hlídači toho, co se nachází v krevním řečišti. Takže dokážou i detekovat zda je hladina sodíku příliš vysoká nebo naopak nízká. Tyto neurony pak jsou schopny dát pokyn jiným částem těla, jako jsou třeba ledviny, a nařídit větší vyloučení sodíku z těla, aby se tělo zbavilo přebytku sodíku.
Zvyšuje sůl krevní tlak?
Sůl je prezentována jako hlavní viník vysokého krevního tlaku, který se dnes nevyhýbá ani mladým lidem. Nicméně celý problém vysokého krevního tlaku je mnohem složitější a vinit z toho pouze sůl by bylo trošku nefér. Vysoký krevní tlak má z největší části na vině stres, alkohol a nedostatek spánku. Takže pokud budete ve stresu, můžete sůl vynechat úplně a stejně ke snížení krevního tlaku nedojde. Vysoký krevní tlak především způsobuje nedostatek oxidu dusnatého v cévách. Více o oxidu dusnatém a jeho roli v organismu se můžete dočíst v tomto článku. Ve skutečnosti se opravdu sůl může u některých osob podílet na zvýšení krevního tlaku, ale v žádném případě nejde o jediného viníka.
Pokud mluvíme o sodíku jako o riziku pro náš kardiovaskulární systém, nemůžeme nezmínit draslík. Tyto dva minerály spolupracují. Pokud máte vysoký krevní tlak, je potřeba doplňovat draslík, ten v organismu pomáhá regulovat hladinu sodíku. V zásadě tedy platí, že aby se tělo mohlo zbavit přebytečného sodíku, potřebuje dostatečný příjem draslíku. Strava obsahující menší množství soli (sodíku) a větší množství draslíku může výrazně snížit zatížení ledvin.
Sodík a pocit žízně
Přemýšleli jste někdy proč máte pocit žízně? A proč je pocit žízně mnohem větší po konzumaci slaného jídla? I to mají na starosti neruony OVLT, protože ty jako první vyšlou signál do supraoptického jádra, které následně kontaktuje hypofýzu (řídící oblast mozku) a ta dá pokyn hormonu zvanému vazopresin. Tomu se také přezdívá antidiuretický hormon. Ten řídí množství moči a má funkci buď omezit množství moči nebo naopak jej zvýšit. Nicméně tyto neurony mají také sadu receptorů, které dokáží kontrolovat hladinu krevního tlaku. Pokud dojde k nižšímu objemu krve a tím i k poklesu krevního tlaku, zvýší se i pocit žízně. Tento mechanismus, který řídí pocity žízně, je opravdu sofistikovaný systém, kdy sodík detekuje hladinu tekutin v těle. A buď máme žízeň nebo naopak vylučujeme přebytečné tekutiny močí.
Svou specifickou úlohu v tomto mechanismu mají ledviny. Ty nám slouží jako takový filtr, protože krev, která jimi protéká, obsahuje celou řadu látek, které ledviny musí třídit. Třídí aminokyseliny, minerály a jiné látky. A řídí se pokynem hypofýzy, takže buď nemáme potřebu jít na malou nebo stimuluje tvorbu moči, aby se vyloučily látky, které jsou v nadbytku.
Kolik soli potřebuji? A čím tedy solit?
Tělo za všech okolností závisí na rovnováze. Existuje mnoho studií, které potvrzují, že vysoký obsah sodíku má negativní vliv na naše zdraví i funkce mozku. A naopak je také prokázáno, že nízká hladina sodíku je škodlivá úplně stejně. A to nejen na úrovni zbytku těla, ale i mozkových funkcích. Buňky sodík potřebují, protože jim pomáhá udržet tekutiny uvnitř buněk a ne mimo ně.
Již na začátku jsem zmínila, že obecná doporučení hovoří o 5 g soli denně. Nicméně když se bavíme o soli, je potřeba říct, že si sůl nepředstavujme jako něco, čím si pouze dosolíme jídlo, protože většina průmyslově zpracovaných potravin již obsahuje skutečně velké množství soli. A proto se dnes často potýkáme s nadbytkem soli. Nicméně pokud takové potraviny nekonzumujete, není potřeba se soli obávat.
Asi se shodneme na tom, že sůl skutečně potřebujeme nejen pro své fyziologické funkce. Upřímně řečeno, jíst nesolené jídlo není nic, na co bychom v dobrém vzpomínali. Dnes máme mnohem větší přístup ke kvalitním potravinám ze všech koutů světa. A sůl není výjimkou. Typickými zástupci je růžová sůl z Himalájí nebo keltská sůl. Ty vystupují ve své celistvé formě, aniž by u nich docházelo k dalšímu zpracování. Mají vyšší obsah minerálů a jak víme, minerály nepracují každý zvlášť, ale mnohdy spolupracují mezi sebou.
- Himalájská sůl - určitě jste o himalájské soli někdy slyšeli. Přezdívá se ji také růžová sůl, protože je obdařená krásně růžovou barvou. Těží se v pákistánském Paňdžábu na úpatí Himálají. Její přirozený růžový odstín je výsledkem stopového množství oxidu železa.
- Keltská sůl - oproti klasické kuchyňské soli má menší podíl chloridu sodného. Těží se ve Francii v oblasti Guérande poblíž Keltského moře ve slaništích vybudovaných na vrstvě šedého jílu. Také proto se používá přízvisko šedá sůl. Jde tedy o mořskou sůl, která neprochází žádným čištěním, pouze velmi šetrným sušením. Proto má autentickou šedou barvu a co je hlavní, uchovává si daleko více minerálů.
Podobně jako je to u většiny potravin, i u soli platí, že primárně záleží na množství. Pokud máte na výběr, keltská nebo růžová sůl představují dobrou volbu, jak nahradit klasickou kuchyňskou sůl.
Veronika Halusková
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět na mail korektura@brainmarket.cz. Děkujeme!