Nejnebezpečnější endokrinní disruptory a jejich označení na produktech

Co si představit pod pojmem endokrinní disruptory? Jak působí na naše tělo? V čem škodí a kde a pod jakým označením je najdeme? Ať jste již v tématu endokrinních disruptorů zběhlí nebo ne, tento článek může být bránou k poznání či pouhým opakováním tématu, které může ovlivňovat ve velkém vaše zdraví! Pohodlně se usaďte, jdeme na to!

Co jsou to endokrinní disruptory a jak fungují?

Jedná se o chemikálie narušující fungování hormonů v našem těle. Můžeme mezi ně řadit různé druhy přírodních či syntetických hormonů nacházejících se v potravinách, či ve zbytkovém množství v pitné vodě, pesticidy, chemikálie používané při výrobě plastů, v kosmetice, ale můžeme k nim řadit i některé druhy těžkých kovů. V těle nejčastěji působí jako „falešně“ se tvářící hormony, které se vážou na receptory buněčných membrán v cytoplazmě či jádře. Navázáním se na receptor narušují novotvorbu, funkci a specifické tvoření určitých buněk nezbytných pro vývoj a funkci celého organismu.

V produktech jsou často používány v mikro dávkách, ale vzpomeňte si na pravidlo vody kapající na povrch – ač jedna kapka nic neudělá, neustálé opakování dokáže v povrchu, na který dopadá, vytvořit prohlubeň. Přesně tímto stylem působí endokrinní disruptory. Nejde o jednorázové vystavení, jsme jimi bombardováni z mnoha stran a akumulace mikro dávek vede v těle k narušení zdraví.

Jednotlivé typy, kde a pod jakým označením?

1.) Plasty a mikroplasty

Začněme obecně, do skupiny endokrinních disruptorů se řadí mikročástice plastů. Jako mikročástice je považována každá částice menší než 5 mm. Mikroplasty vznikají při rozkladu plastů, nebo jsou vyráběny záměrně a používají se jako mikrokuličky v kosmetice či při výrobě vláken do syntetických tkanin. Pokud tedy používáte plastové lahve, jíte z plastových krabiček, na kelímek s kávou si pokládáte plastové víčko, pracujete v obchodě a jste dennodenně v kontaktu s plasty potaženými účtenkami nebo spíte pod polyesterovým povlečením, dejte si pozor. Částice mikro plastů se do těla nedostávají pouze ústy, ale mohou i dechem a co je nejzásadnější, i přes kůži! Kůže je náš největší orgán s plochou u průměrného člověka 1,6-1,8 m².

Velmi zásadní je typ plastu a jakým stylem je s plastem zacházeno. Tyto dvě proměnné přímo ovlivní uvolňování částic mikroplastů.

2.) BPA Free - Bisfenoly

Pod pojmem BPA se skrývá Bisfenol A. Jedná se o syntetický estrogen. Estrogen se sice v těle vyskytuje přirozeně, ale právě Bisfenol se váže na jeho receptory a zamezuje v jeho funkci ⁽¹⁾. Zcela běžně se používá při výrobě plastů, v normálních případech by nemělo docházet k jeho uvolňování. Ve chvílích, kdy je plast vystaven teplu či kombinaci tepla a světla, milerád a v pořádném množství se uvolní a je připraven penetrovat vaše buňky. V dnešní době jsou již častější nádoby s certifikací BPA FREE, pro jistotu bych tedy vždy vybíral ty takto označené. V každém případě bychom s plastovými věcmi měli zacházet opatrně, abychom mikroplastům a ostatním látkám v uvolňování zabránili. To znamená plastové nádoby ukládat vždy do chladu či pokojové teploty a nevystavovat je vysokým teplotám či slunečnímu záření. Bisfenol A není jediným zástupcem z rodiny bisfenolů, ostatní typy: B,F a S však nejsou tolik probádány a jejich účinky na lidské tělo je nutné ještě prostudovat. Rané studie však ukazují, že i tyto náhrady bisfenolu A vykazují endokrinně disruptivní účinky ^(2,3).

3.) Alkyfenoletoxyláty

Název tak akorát na překousnutí jazyka, nezdá se vám? Jedná se o aktivní látky snižující povrchovou energii materiálů. Běžně se používají v latexových barvách, pesticidech, průmyslových čističích a v neposlední řadě také při výrobě plastů. Příkladem Alkylfenolethoxylátů jsou nonylfenol a oktylfenol. Ve vodě se Alkylfenolethoxyláty rozkládají na alkylfenoly, tyto sloučeniny se však ve vodě nerozkládají, a proto došlo v řadě zemí EU a v Kanadě k zákazu jejich používání při výrobě trubek z PVC. Ve velkém množství se s nimi můžete setkat v čistících či odmašťovacích prostředcích. Patří mezi jedny z prvních sloučenin, u kterých byl objeven disruptivní účinek na naši endokrinní soustavu ^(4,5). Na výrobcích bývají značeny různými zkratkami, například: NPE, APE, OPE, NP.

4.) Perflurované a polyflurované sloučeniny

Jsou to alkylové sloučeniny používané u materiálů, které přicházejí do přímého kontaktu s potravinami (sáčky na popcorn, pečící papír, krabice na pizzu…). Tyto látky zamezují znečištění či zamaštění povrchu, užívány jsou také při výrobě nepřilnavých materiálů. Díky jejich rozsáhlému užívání se s jejich výraznou kontaminací potýká také pitná voda ⁽⁶⁾.  Nejvíce prozkoumanými zástupci jsou perfluroktansulfonát (PFOS) a kyselina perfluroktanová (PFOA), avšak do rodiny per a polyflurovaných sloučenin se řadí více než 4000 látek! Množství studií dokazuje, že v těle imitují estrogen a zamezují mu ve správné funkci a proto je zařazujeme do seznamu endokrinních disruptorů ^(7,8).

5.) Ftaláty

Ftaláty jsou užívány jako změkčovadla při výrobě velkého množství plastů, a tak je jasné, že jsme s nimi v dennodenním kontaktu. Studie dokazují, že ftaláty v těle snižují hladiny mužského pohlavního hormonu, estrogenu, omezují plodnost a blokují funkce hormonů štítné žlázy. ^(9,10,11,12)

6.) UV stabilizátory

V průmyslu se hojně využívají ve voscích, barvách či plastech, kde zajišťují odolnost materiálu proti UV záření. Největší hrozbou z této skupiny jsou pro nás benzotriazol a jeho deriváty (UV-P, 1H-BT, UV234, UV326, UV327, 328, 329 A UV 350). Při jejich kontaktu s naší hormonální soustavou jsou pozorovány potlačené funkce štítné žlázy, dále zamezují činnosti androgenních hormonů nebo zpomalují srdeční rytmus. ^(13,14) 

7.) Toxické kovy

Olovo a Kadmium, oba těžké kovy s podobnými strukturami, jsou hojně využívány při výrobě platů jako katalyzátory a stabilizátory. Kvůli jejich hojnému užití v průmyslu dochází v nesčetných případech ke kontaminaci zeminy a následně k přenosu do pitné vody. Akumulace v těle může být značným problémem kvůli dlouhé době eliminace z těla. V těle můžou oba kovy omezovat vstřebávání minerálů a působit negativně na hormonální systém. ⁽¹⁵⁾

Cín a chrom jsou také využívány při výrobě plastů jako tepelné stabilizátory a barviva. V těle působí toxicky a při výrobě plastů jsou hrozbou jak pro lidské tělo, tak pro životní prostředí.

Co si z dnešního článku odnést?

Cílem rozhodně nebylo vás vyděsit, nýbrž informovat. Mezi látky s negativními účinky na naši hormonální soustavu se řadí a do budoucna bude řadit mnoho dalších látek.  Důležité je číst si složení věcí, které si aplikujeme na kůži a které jíme, či se informovat o materiálech, se kterými přicházíme dennodenně do kontaktu. Zaměněním umělých za přírodní kosmetické přípravky, pořízením filtru na vodu či snížením konzumace potravin z plastových věcí výrazně snížíte kontakt s disruptory a vaše tělo vám poděkuje.

Děkuji za přečtení a budu se na vás těšit u dalšího článku.

1. Dodds EC, Lawson W. Synthetic estrogenic agents without the phenanthrene nucleus. Nature. 1936;137:996.
2. Wan Y, Huo W, Xu S, Zheng T, Zhang B, Li Y, Zhou A, Zhang Y, Hu J, Zhu Y, Chen Z, Lu S, Wu C, Jiang M, Jiang Y, Liu H, Yang X, Xia W. Relationship between maternal exposure to bisphenol S and pregnancy duration. Environmental pollution (Barking, Essex : 1987). 2018;238:717-724.
3. Liu B, Lehmler HJ, Sun Y, Xu G, Sun Q, Snetselaar LG, Wallace RB, Bao W. Association of Bisphenol A and Its Substitutes, Bisphenol F and Bisphenol S, with Obesity in United States Children and Adolescents. Diabetes & metabolism journal. 2019;43(1):59-75.
4. White R, Jobling S, Hoare SA, Sumpter JP, Parker MG. Environmentally persistent alkylphenolic compounds are estrogenic. Endocrinology. 1994;135(1):175-182.
5. Gore AC, Chappell VA, Fenton SE, Flaws JA, Nadal A, Prins GS, Toppari J, Zoeller RT. EDC-2: The Endocrine Society’s Second Scientific Statement on Endocrine-Disrupting Chemicals. Endocr Rev. 2015;36(6):E1-150.
6. Banzhaf S, Filipovic M, Lewis J, Sparrenbom CJ, Barthel R. A review of contamination of surface-, ground-, and drinking water in Sweden by perfluoroalkyl and polyfluoroalkyl substances (PFASs). Ambio. 2017;46(3):335-346.
7. Dixon D, Reed CE, Moore AB, Gibbs-Flournoy EA, Hines EP, Wallace EA, Stanko JP, Lu Y, Jefferson WN, Newbold RR, Fenton SE. Histopathologic changes in the uterus, cervix and vagina of immature CD-1 mice exposed to low doses of perfluorooctanoic acid (PFOA) in a uterotrophic assay. Reproductive Toxicology. 2012;33(4):506-512.
8. Henry ND, Fair PA. Comparison of in vitro cytotoxicity, estrogenicity and anti-estrogenicity of triclosan, perfluorooctane sulfonate and perfluorooctanoic acid. Journal of Applied Toxicology. 2013;33(4):265-272.
9. Hannon PR, Flaws JA. The effects of phthalates on the ovary. Front Endocrinol (Lausanne). 2015;6:8.
10. Meeker JD, Ferguson KK. Urinary phthalate metabolites are associated with decreased serum test0erone in men, women, and children from NHANES 2011-2012. The Journal of clinical endocrinology and metabolism. 2014;99(11):4346-4352.
11.  Mathieu-Denoncourt J, Wallace SJ, de Solla SR, Langlois VS. Plasticizer endocrine disruption: Highlighting developmental and reproductive effects in mammals and non-mammalian aquatic species. Gen Comp Endocrinol. 2015;219:74-88.
12. Kay VR, Chambers C, Foster WG. Reproductive and developmental effects of phthalate diesters in females. Critical reviews in toxicology. 2013;43(3):200-219.
13. Liang X, Li J, Martyniuk CJ, Wang J, Mao Y, Lu H, Zha J. Benzotriazole ultraviolet stabilizers alter the expression of the thyroid hormone pathway in zebrafish (Danio rerio) embryos. Chemosphere. 2017;182:22-30.
14.  Zhuang S, Lv X, Pan L, Lu L, Ge Z, Wang J, Wang J, Liu J, Liu W, Zhang C. Benzotriazole UV 328 and UV-P showed distinct antiandrogenic activity upon human CYP3A4-mediated biotransformation. Environmental pollution (Barking, Essex : 1987). 2017;220(Pt A):616-624.
15. Byrne C, Divekar SD, Storchan GB, Parodi DA, Martin MB. Metals and breast cancer. J Mammary

 Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět na mail korektura@brainmarket.cz. Děkujeme!