Inzulinová rezistence je téma, které je v lékařském výzkumu předmětem prvořadého zájmu již téměř století. Inzulín je hormon slinivky břišní, který hraje klíčovou roli v metabolismu sacharidů a tuků. Jeho hladinu v těle ovlivňujeme hlavně tím, co jíme. Žádná jiná makroživina nezvyšuje hladinu inzulínu tak, jako sacharidy (tuky ho neovlivňují vůbec a bílkoviny trochu, ale zároveň přitom zvyšují hladinu glukagonu - kontraregulačního hormonu inzulínu).
Jak vzniká inzulinová rezistence?
Když přijmeme ve stravě sacharidy, ať už v podobě sladkostí, pečiva, těstovin, obilovin nebo třeba zeleniny, ty se v těle změní na glukózu. Glukóza je ale v krevním řečišti toxická a tělo se jí snaží okamžitě zbavit. Jak? Pomocí inzulínu je třeba glukózu rozvézt do tkání k okamžité spotřebě energie a co je navíc, k uložení. Glukóza se v těle ukládá dvěma způsoby. Nejprve jako glykogen ve svalech a játrech. Průměrný dospělý člověk může uložit 350 - 500 gramů glykogenu, tedy maximálně 2000 kalorií. Když jsou tyto glykogenové zásoby plné, naše tělo přetvoří nadbytečnou glukózu na mastné kyseliny, které se ukládají do tukových buněk. Jak jistě tušíte, tam žádná horní hranice množství neexistuje, tukové zásoby mohou růst téměř neomezeně.
Když jíme příliš často, konzumujeme nekvalitní potraviny nebo často mlsáme sladké, můžeme se časem dopracovat k takzvané inzulínové rezistenci.
Neustálým zaplavováním krevního oběhu glukózou stimulujeme stále častější produkci inzulínu. Tento systém se ale snadno vyčerpá a nastává situace, kdy buňky v našem těle přestanou správně reagovat na inzulín a nepřijímají krevní cukr tak, jak by měly. Slinivka pak musí pumpovat více inzulínu, aby se vypořádala s přebytečným cukrem v krvi, což vede k chronicky vysokým hladinám tohoto hormonu.
Inzulinová rezistence je nechvalně proslulá svou ústřední rolí při diabetu typu II, ale lékaři vědí, že se podílí na vzniku řady dalších život ohrožujících stavů. Nekontrolovatelné ukládání tuku a s tím spojená obezita je jen tou nejviditelnější hrozbou přebytku inzulínu. Jaké jsou ty další, méně viditelné?
1.) Hyperglykémie
Pokud jste rezistentní na inzulín, inzulín nefunguje dost efektivně. Zkrátka ho potřebujete více, abyste dosáhli stejného účinku, jaký by měl člověk citlivý na inzulín. Když inzulín nefunguje jak má, pak jeho schopnost transportovat glukózu z krve slábne a hladina glukózy v krvi stoupá. To je hyperglykémie. Každý z nás tak nějak ví, že vysoká hladina cukru v krvi je špatná, ale proč?
Vysoký krevní cukru zabraňuje v endoteliálních buňkách (na vnitřní straně cév) produkci oxidu dusnatého. Oxid dusnatý je vazodilatátor – pomáhá našim cévám rozšířit se, aby se přizpůsobily zvýšenému průtoku krve a snížily napětí. Bez dostatečného množství oxidu dusnatého jsou naše cévy náchylnější ke zužování a tedy k vysokému krevnímu tlaku, čímž se výrazně zvyšuje riziko srdečních onemocnění a aterosklerózy.
V mozkových buňkách při hyperglykémii dochází rovněž ke smrštění průtoku krve, to znamená omezené zásobování mozkových buněk živinami a kyslíkem.
Hyperglykémie snižuje buněčnou hmotu, vyvolává oxidační stres a snižuje funkčnost také v buňkách samotné slinivky břišní. Vzhledem k tomu, že slinivka neboli pankreas vylučuje inzulín, který má regulovat nadměrnou hladinu glukózy v krvi, jedná se o katastrofální začarovaný kruh.
2.) Závažná onemocnění
Inzulín je látka podporující růst a rakovina je onemocnění nekontrolovaného buněčného růstu 1. Není žádným překvapením, že hyperinzulinémie je rizikovým faktorem většiny, ne-li všech druhů závažných onemocnění.2
Zatímco inzulin není alfa a omega všech závažných onemocnění, souvislosti jsou nepopíratelné, nesčetné a znepokojivé. Například ženy po menopauze s genetickými variantami souvisejícími s inzulinovou rezistencí a hyperinzulinémií mají vyšší riziko závažného onemocnění tlustého střeva a konečníku. Taktéž u onemocnění prsu se zvyšuje při hyperglykémii odolnost vůči chemoterapii.3,4,5
Lidé s genetickou predispozicí k hyperinzulinémii mají vyšší pravděpodobnost vzniku onemocnění slinivky a diabetici, kteří užívají inzulínovou terapii, mají zvýšené riziko onemocnění jater.6,7
3.) Alzheimerova choroba
Čím jste odolnější vůči inzulínu, tím menší cerebrovaskulární reaktivitu vykazujete. Cerebrovaskulární reaktivita měří schopnost mozkových krevních cév zajišťovat dostatečné prokrvení mozkových buněk a její dysfunkce je předzvěstí blížící se demence.8
Alzheimerova choroba a další formy demence jsou charakterizovány inzulínovou rezistencí mozku. Někteří lidé dokonce nazývají Alzheimerovu chorobu cukrovku typu 3, právě kvůli úzké souvislosti s inzulínovou rezistencí.9 Pacienti s Alzheimerovou chorobou mají vysokou hladinu cukru v krvi, ale jejich neurony jsou tak odolné vůči účinkům inzulínu, že nejsou schopny využít dostupnou glukózu pro energii. To je důvod, proč se pacienti s Alzheimerovu chorobou často uchylují ke keto dietě. Ketony nabízejí alternativní zdroj paliva, který může využít i mozek odolný vůči inzulínu.
4.) Srdeční onemocnění
Nezávisle na většině ostatních faktorů, inzulínová rezistence předpovídá riziko srdečních onemocnění. Jeden z nejlepších prediktorů rizika srdečních onemocnění – poměr HDL: triglyceridy – je také přesným barometrem inzulínové rezistence. Čím nižší máte HDL a čím vyšší máte triglyceridy, tím je pravděpodobnější, že budete rezistentní na inzulín.
Obojí jde ruku v ruce a není to jen náhoda. Jak jste už četli v sekci “hyperglykémie”, inzulínová rezistence může zvýšit riziko srdečních onemocnění zvýšením tlaku a snížením funkce endotelu. To zhoršuje schopnost cév reagovat na stresory a činí je zranitelnějšími vůči ateroskleróze.
Co s tím můžeme dělat?
Snad prvním krokem při podezření, že byste mohli mít inzulínovou rezistenci, je snížit příjem makroživiny, která hladinu inzulínu zvyšuje - SACHARIDŮ. Ne vždy se ale problém vyřeší tak snadno. Představíme si několik tipů, jak proti inzulinové rezistenci bojovat.
1.) Nízkosacharidová dieta
Jak už jsem zmínila, pokud trpíte inzulínovou rezistenci, je na místě zvážit nízkosacharidový způsob stravování. Pokud nejíte cukr, nebo sacharidy, které se rychle štěpí na cukr - bude do krevního oběhu vstupovat méně cukru a proto bude mít organismus menší potřebu vytvářet inzulín.
2.) Přerušovaný půst
Přerušovaný půst je dnes populární a svou popularitu si doopravdy zaslouží. Půst automaticky neznamená držet hladovku. Jen je to pravidlo, kdy jíte v určitých intervalech a po delší čas se postíte. I když to někomu může připadat pouze jako módní záležitost, studie ukazují, že přerušovaný půst může zlepšit citlivost na inzulín. Existuje k tomu několik mechanismů. Buňky mohou zvýšit počet inzulinových receptorů na svém povrchu a tyto receptory mají vazbu mezi inzulínem a půstem. Také se během půstu zvyšují různé hladiny hormonů a předpokládá se, že zvyšují citlivost na inzulín.
A jak takový půst probíhá? Půst započne například večeři (cca 19 hod) a může končit třeba v poledne. Pokud jste zvyklí snídat brzy ráno, jen co otevřete oči, patrně si na to budete nějaký čas zvykat. Vhodné je také ze stravy vyloučit ztužené oleje (margaríny atd.) a nahradit je máslem, sádlem, olivovým nebo kokosovým tukem. Více o jsme konzumaci tuků rozebrali v tomto článku.
3.) Fyzická aktivita a cvičení
Svaly spalují glukózu na energii. Čím více se pohybujete, tím více glukózy svaly odebírají z krve pro energetické využití, což pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi. A tím přímo snižujeme zátěž na slinivku. Pokud se nehýbete, tělo nepotřebuje tolik glukózy, což vede ke zvýšení inzulínu a zpracování přebytečného cukru v krvi. Pomoci může jakýkoli druh pravidelného pohybu. Vysoce intenzivní intervalový trénink (HIIT), odporový trénink a kardio trénink zlepšují využití glukózy, a tím i citlivost na inzulín.
Bez ohledu na to, jakou preferujete formu pohybu nebo cvičení, jedno je jasné: pokud se nehýbete, můžete se propracovat až k inzulínové rezistenci. Pohyb totiž zvyšuje citlivost na inzulín. Pokud se tedy přestanete pravidelně hýbat, inzulinová rezistence se může vrátit.
.png)
4.) Vylaďte spánek
Studie ukazují, že krátkodobý nedostatek spánku zvyšuje hladinu glukózy a zhoršuje inzulinovou rezistenci. Chronická porucha spánku, jako je obstrukční spánková apnoe, je také spojena se zhoršením inzulínové rezistence. Jak si dopřát kvalitní spánek a jak funguje náš cirkadiánní rytmus jsme blíže vysvětlili v tomto článku.
5.) Pokuste se minimalizovat stres
Studie ukazují, že dočasná inzulínová rezistence vzniká během období krátkodobého fyziologického a psychického stresu, jako je náhlá nemoc nebo ohrožení. Teoreticky to mohla být evoluční výhoda v určité fázi lidské existence, která i bývá označována jako „adaptivní inzulinová rezistence“. A skutečně to dává smysl. Pokud byste chtěli mobilizovat veškerou uloženou energii během infekce, traumatu nebo stresu, tak by inzulín (který ukládá energii) byl dobrým pomocníkem. Tento typ inzulínové rezistence se obrátí, když náhlý stres pomine. Taková reakce na krátkodobý stres pravděpodobně nemá žádné dlouhodobé negativní důsledky. Pokud se jedná o stres chronický, to znamená dlouhodobý, tak tam už je větší riziko nejen inzulínové rezistence, ale i dalších potíží jako je zvýšený cholesterol, poruchy spánku, úzkosti aj.
6.) Zbavte se kouření
Asi se shodneme, že kouření nám neprospívá v žádném ohledu. Nicméně některé studie už potvrzují, že aktivní kouření je spojeno s inzulínovou rezistencí a rozvojem cukrovky. Kouření a inzulinová rezistence nebo diabetes je opravdu velmi špatná kombinace. A nejen to, kouření přímo ovlivňuje i rizika vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Takže než si příště zapálíte, zkuste zvážit, jestli to za to opravdu stojí. 10
Závěr
Dysfunkce je často multifaktoriální a pramení z tuctu různých příčin, z nichž všechny vyžadují vaši pozornost. Změna životního stylu je to první a nejjednodušší, co můžete v boji proti IR udělat. Rostoucí bříško může být nevzhledné a nežádoucí, ale obvykle nevyvolá strach. Vzpomeňte si ale na další nežádoucí a život ohrožující efekty inzulínové rezistence jako je demence, infarkt. Co když se těmto moderním civilizačním chorobám dá předejít? To minimálně stojí za zamyšlení.
Lenka Havlíček